7,5 / 10

Na skupinu BAHRAINN jsem narazil shodou náhod v roce 2002, kdy dnes lysohlavý zpěvák Aleš byl dlouhovlasou metalovou máničkou a hřmotný odredovaný pořízek s kytarou Roman byl štíhlým teenagerem. Již v té době, kdy mě zaujala hlavně hard-corová variace na dálněvýchodní motivy „Alah-Ak-Bar“, jsem si říkal, že této bandě jestli to vydrží, tak z ní bude zajímavý objekt naší domácí scény. Nyní je potřeba zaúčtovat pětiletku a zhodnotit úsilí Kláštereckých. Co v jádru za těch pět let zůstává, je věrnost houpavému HCčku, které naprosto skvěle funguje v živé formě. Nově se do této poměrně konvenční šablony vplétají tkaniny mnohem zajímavější. Místy lze rozeznat, že hoši poslouchají a nechávají se inspirovat na jedné straně náladotvornějšími hladinami formátu TOOL nebo NEUROSIS na druhé straně nerezignují ani na představitele moderní řezničiny typu MESHUGGAH. I vokál doznal rozvoje. Omezil přehnaně teatrální deklamování, které působilo místy pateticky až úsměvně a přidal na agresivitě střídané jednoduchými, ale celkem slušně zvládnutými melodickými vložkami. Pokud se šeptá, nebo jen recituje, jako ve trojce „Procitnout“, už to nezní jako ústřižek z konkurzu netalentovaných uhekaných ochotníků, ale dá se mu i věřit. Z nahrávky znatelně cítím rukopis Michala Nováka, který se staral o produkci, což je jen a jen dobře a ačkoliv je zde opravdu hodně vztyčných ploch s jeho domovskou kapelou nemyslím se, že by BAHRAINN spěli do černé díry zvané plagiátorství. Hlubokou poklonu musím vyseknout zvukové stránce věci. Nahrávka z prvoligových studií zkrátka „hraje“ a v tomto případě nese i moderní zvukové zabarvení, které snese porovnání se zahraniční produkcí. BAHRAINN zkrátka natočili výtečné hard-core-crossoverové album, které obsahuje materiál jenž nenudí ve sluchátkách a výtečně funguje i koncertně. Skupina dozrála a já se těším na jejich první plnohodnotný albový zářez.

• 22. července 2007